Červený ocelový kůň značky Ford si to žene Švédským severem a blíží se k hranicím s Finskem. Všichni hrdinové spí, a touto činnosti se ford pravidelně natřásá a vibruje. I všechno vevnitř vibruje. Neznáte mocný chrapot chlapců mířících na sever?!? Každopádně jeden hrdina nespí, ano, je to naštěstí řidič - Marek. Bohužel má dlouhou chvíli tak při příjezdu na hranici ho nenapadne nic jiného, než otevřít okénko a volnou rukou tento přejezd natáčet na kameru. Tímto aktem mine nejenom červená světla - STOP, ale bohužel i naší Matildu, která čile v 5.00 ráno vyhlíží všechny nešťastníky, pokoušející se dostat do země ledové. Když si náš hrdina všiml klátivé Hildy mávající rukama ve zpětném zrcátku, místo co by přidal plyn, bohužel pokojně zastavil a dokonce zacouval, k naší valkýří celnici a omluvil se jí. To neměl dělat!
Následovala kompletní prověrka všeho, snad kromě tělních otvorů. Ostatní náhle probuzení hrdinové, museli rozespalými pohyby vyložit celý pracně naskládaný náklad, a dokonce otevřít o plastové bedny s jídlem, aby se tam čirou náhodou nechovával kontraband - chlast. Naše Matilda přitom kladla poťouchlé otázky typu, zda skutečně máme JENOM pivo, zda nemáme i víno a též, kolik toho piva vlastně na osobu smíme mít. Naštěstí řidič Marek byl podrobně proškolen o divých praktikách frustrovaných finských pohraničníků, a tak vždy odpovídal správně, k nelibostí naší Klotildy, což skrývala profesionálním úsměvem č.3. Chtě nechtě, nás nakonec Hilda pustila, s přáním pěkného rybolovu, a určitě se už těší na naše další shledání - to až pojedem nafutrovaní rybami cestou zpět - aby mohla všechny bedny jednu po druhé pečlivě zvážit. To by to byl čert, aby alespoň jediná z nich neměla více než 15 Kg!
Odjeli jsme, opustili jsme naši drahou Matildu s vědomím, že neobjevila naši hlavní zásobárnu tvrdého alkoholu, kterou měl hrdina Pavel schovanou kdesi mezi ponožkami. Rybářský bůh existuje ...
Žádné komentáře:
Okomentovat
Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.